Zvěrohodnit na jevišti nefalšovaný thriller, to je v konkurenci béčkové a céčkové filmové produkce tvrdý oříšek. O Mindgame, a to je ten případ, se pokusilo mladé sdružení StageArtCz ve spolupráci s brněnským Divadlem Bolka Polívky.
Zahrávání s myslí, když si přesný význam titulu netroufl a určit ani překladatelka hry Dana Hábová. Nebyl si jistý ani autor Anthony Horowitz, proto své prvotině připsal v roce 1999 podtitul Zapomenete dýchat! První české uvedení pro Čechy a Moravany, kteří mají vlastních hororů tak akorát, volilo jiné upřesnění: Líbezné vyhlídky.
A už se vraždí!
Je to ale protimluv stejný jako Dickensovy Nadějné vyhlídky. Líbezné vyhlídky je totiž blázinec určený pro „převýchovu“ sériových vrahů. Jak se ale ukáže, ti se penzionu zmocní. Nakonec je samozřejmě všechno úplně jinak, ale prozradím vám už jen to, že svou roli hrají v příběhu sugesce, psychoterapie, břitvy, škrtidla, kostry nebožtíků, Miroslav Etzler, Petr Halberstadt (režie) a Gabriela Míčová.
Všechno to začíná příchodem spisovatele Stylera (Halberstadt) do Líbezných vyhlídek. Napsal už několik knížek o osudech mnohonásobných vrahů. Bestseller o dalším chystá.
Napětí začíná ve chvíli, kdy na setkání s ním přijde o několik hodin později ředitel ústavu Farquhar (Etzler) a chová se přinejmenším podivně. Nakonec vstoupí do hry jedna z ošetřovatelek, Paisleyová (Míčová). To už atmosféra houstne, divák je podezíravý a začnou se mu ježit chlupy. Příběh napínají herci na skřipec. Cynici se staví do opozice, všechno se jim zdá nepravděpodobné. Kdo má divadlo rád, bojí se, jak autor chtěl. Místy opravdu tak, že zapomíná dýchat.
Kritik se vzpírá
Nakonec nikdo v hledišti, a zdá se, že ani na jevišti, neví, kdo je kdo a jestli je ještě živý. Ti tři drží napětí až do konce a mně v mé „mind“, tedy v mysli, nevím proč, naskočila dávná písnička Yvonne Přenosilové a Petra Spáleného: „Budeme se bát, budeme se bá-át.“ Ano, Zlý znamení.
Mindgame! Nic pro kritiky ani pro ty cyniky. Ti, jak to bude, vědí vedle svých squaw od prvního výstupu. Normální lidi ale ten kousek baví. V Brně u Polívky dokonce tleskali vestoje. Na jevišti byli rádi. Hráli, až se z nich kouřilo. I když Etzler si tak trochu liboval v polohách Jacka Nicholsona. Ale to se ve mně probudil kritik.
PRÁVO – Jiří P. KŘÍŽ